Jaké toxiny běžně přijímáme a odkud pocházejí?

Lidský organismus je pravidelně vystavován toxinům nacházejících se ve stravě, vodě, vzduchu a produktech, se kterými denně přichází do styku. Realitou je, že každý člověk žijící ve 21. století přichází do kontaktu s toxiny a je velmi obtížné, pokud ne zcela nemožné, se jim vyhnout. Nejčastěji jde o toxiny chemického původu a těžké kovy.

Co jsou toxiny?

Toxiny se přirozeně vyskytují v různých rostlinách, houbách a také mohou být produkty bakteriální aktivity.

Například otrava jídlem může být způsobena bakteriemi jako jsou salmonella nebo E. coli. Nejsilnější dosud objevený toxin je botulotoxin. Tento neurotoxin produkuje bakterie Clostridium botulinum.
Lidský organismus na tyto toxiny reaguje a upozorňuje akutními příznaky a je možné podniknout kroky, které pomohou minimalizovat poškození organismu.

V případě enviromentálních toxinů, syntetických látek či těžkých kovů může být situace jiná. Pokud jde o pesticidy, herbicidy, chemická hnojiva, konzervanty, zvýrazňovače chuti, barviva či jiné chemické látky, které mohou poškozovat organismus, není ojedinělé, pokud se až po letech jejich užívání zjistí, že jsou škodlivé, respektive toxické nebo karcinogenní.
Pokud si někdo není vědom existence nějaké škodlivé látky, nemá možnost proaktivně zabraňovat tomu, aby se dostávala do jeho organismu.

Pokud není člověk odborníkem v relevantních oblastech, je poměrně dost obtížné být si vědom všech hrozeb, které představují toxiny pronikající do prostředí z důvodu lidské průmyslové aktivity.
Následující příklady ilustrují, jak se mohou toxiny dostávat do jídla nebo vody.

Rtuť

Rtuť je tekutý kov, který se používal už mnoho staletí v minulosti na nejrůznější účely. Používala se naextrakci zlata a stříbra, při těžbě uhlí, jako katalyzátor chemických reakcí, při výrobě teploměrů, v zářivkách, v bateriích, barvách, v papíře a také i v zubním lékařství v amalgámových plombách.

Velká část rtuti se uvolňuje při sopečných aktivitách. Lidské činnosti způsobují uvolnění rtuti do vzduchu či vody, a ta se následně akumuluje v prostředí. Rtuť se dokáže přenášet ve vzduchu i na velké vzdálenosti a způsobovat kontaminaci i daleko  od očividných zdrojů znečištění.
Pokud se tato rtuť dostane do vody, ať už do řek, moří nebo oceánů, způsobuje bioakumulaci v tkáních ryb. Přítomnost rtuti ve vodě je nebezpečná kvůli tomu, protože se z ní formuje methylrtuť - vysoce toxická látka. Methylrtuť se formuje při kontaktu rtuti s bakteriemi, vodou, půdou nebo rostlinami. Bioakumulace rtuti v rybách způsobuje kontaminaci všech organismů v potravinovém řetězci, včetně člověka. [1]

Polychlorované bifenyly - PCB

Polychlorované bifenyly jsou velmi rozšířené a téměř všudypřítomné kontaminanty. Způsobuje to jejich nerozpustnost ve vodě, rozpustnost v tucích a absence metabolických cest v organismech, u kterých se PCB látky bioakumulují.

PCB se používaly v průmyslu v elektrických zařízeních a konstrukčních materiálech.
I navzdory tomu, že je dnes produkce PCB v mnoha zemích zakázána, PCB představují tzv. perzistentní polutanty.

To znamená, že jejich nerozpustnost ve vodě a vysoká rozpustnost v tuku způsobuje bioakumulaci napříč celým potravinovým řetězcem. Kromě toho problém představuje, že nejsou biologicky odbouratelné, takže z celkem odhadovaných 1,2 milionu tun vyprodukovaných PCB látek mohla nezanedbatelná část proniknout do prostředí, ve kterém se bioakumulovala v tukových tkáních zvířat a následně člověka.

PCB látky se mohou nacházet/nacházely se i v krmivu zemědělských zvířat, takže od proniknutí do lidského organismu je dělí pouze jeden článek potravinového řetězce. [2]
Chemická hnojiva, pesticidy a podobné látky se do potravy dostávají při zemědělské výrobě a do lidského organismu se dostávají konzumováním těchto zemědělských produktů.

Farmaceutické produkty a produkty osobní péče či plasty také patří mezi látky, které znečišťují  prostředí - zejména vodu a mohou se opět dostat zpět do potravinového řetězce a do těla člověka. [3]
Existuje velké množství různých chemikálií, které jsou toxické nebo karcinogenní a pronikají do prostředí. Zmíněné látky představují pouze nepatrný zlomek existujících látek, které mohou a také pronikají do prostředí a následně do lidského organismu.
Tyto příklady ilustrují, jakým způsobem se mohou dostat od průmyslové výroby do lidského těla přes potravu nebo vodu.

Jaký dopad mají toxiny na celkové zdraví?

Tak, jako existuje velké množství toxinů, které se nacházejí v prostředí, tak existuje i velké množství dopadů, které mohou mít na lidský organismus.

Některé z toxinů jsou školdlivé méně, některé jsou škodlivé více. Podobně, některé jsou méně, jiné více rozšířené a přítomné ve stravě či vodě, kterou přijímáme.

Nedostatečná osvěta, nedostatečné a neefektivní regulace průmyslů produkujících tyto toxiny, nebo neefektivní metody odhalování těchto toxinů v lidském těle mohou způsobit, že jsou lidé pravidelně a dlouhodobě vystavováni škodlivým chemickým látkám. Symptomy, které intoxikace způsobuje mohou být připisovány jiným chorobám a tím komplikovat situaci, a pokud se neodhalí opravdová příčina, budou i nadále způsobovat zdravotní problémy.

Nesprávná diagnóza a nevhodná léčba mohou zdravotní stav ještě více zhoršit.

Symptomy, které způsobují environmentální toxiny, není vždy snadné definovat. Člověk se prostě necítí dobře a může se to projevovat únavou, bolestmi hlavy, střevními problémy, nevysvětlitelným přibíráním na váze, alergiemi, záněty, bolestmi kloubů a svalů, depresí, poruchami pozornosti, zamlžením mozku a mnohými dalšími.

Endokrinní disruptory

Skupina chemických látek, která se označuje názvem endokrinní disruptory, způsobuje narušování endokrinních (hormonálních) systémů v lidském těle. Narušení endokrinních systémů se může projevit širokou škálou příznaků a v případě, že je narušení způsobeno chemickými látkami, není jednoduché vystopovat příčinu. Tyto endokrinní disruptory mohou způsobit narušení vývoje lidského organismu, reprodukčního, imunitního, nervového systému, ale i jiných.

Methylrtuť

Neurotoxin methylrtuť, který pochází z ryb a mořských živočichů může způsobit několik zdravotních problémů. Obzvlášť pokud se množství přítomné v lidském těle zvyšuje kvůli konzumaci kontaminovaného jídla. Vysoké množství rtuti může způsobit neurologické problémy a v některých případech i permanentní poškození. Nejvíce patrné jsou příznaky toxicity methylrtuti u dětí.

Mezi tyto příznaky patří: kognitivní poruchy, poruchy jemné motoriky, narušení řečového a jazykového vývoje, narušení vizuálně-prostorového vědomí. Methylrtuť kromě toho ovlivňuje enzymy, funkci buněčných membrán, oxidativní stres, peroxidaci lipidů a způsobuje poškození mitochondriálních funkcí. [4]

PCB látky

Dlouhodobé vystavení PCB látkám způsobuje širokou škálu zdravotních problémů nervového, endokrinního a reprodukčního systému. Rovněž může způsobovat rakovinu.

PCB látky snižují funkci imunitního systému, čímž mohou zvýšit riziko výskytu infekčních chorob a také jiné sekundární zdravotní problémy. [5]

MCS

MCS (Multiple Chemical Sensitivity - mnohonásobná chemická citlivost) je stav, který u lidí, kteří jím trpí, způsobuje okamžité reakce na toxiny nacházející se v prostředí.
Oficiálně neexistují žádné diagnostické nástroje a ani terapie na MCS. I navzdory tomu, že symptomy MCS mohou značně ovlivňovat zdravotní stav a snižovat kvalitu života, WHO neuznává MSC jako nemoc způsobenou chemikáliemi.
MCS se projevuje širokou škálou symptomů zmíněných v úvodu. Opět, tyto symptomy je problematické spojit s konkrétními látkami, které je způsobují. [6]

Pesticidy a jiné chemické látky, které se dostávají do zemědělských produktů a následně do lidského organismu maji kromě přímých účinků také účinky sekundární jako například narušení střevní mikroflóry. Narušení střevní mikroflóry způsobuje mnoho zdravotních problémů včetně snižování funkce imunitního či nervového systému. [7]

Chemické látky, které narušují střevní mikroflóru, mají kromě toho schopnost způsobovat i tzv. syndrom děravého střeva. V podstatě to znamená poškození stěn střeva a zvýšení jejich propustnosti. Výsledkem toho je, že toxiny, které se měly z organismu vyloučit, pronikají zpět do krve a následně do mozku. Obzvlášť závažný problém je, že toxiny, které jsou lipofilní (rozpustné v tucích), mohou pronikat přes hematoencefalickou bariéru až do mozku, a tím způsobovat mnohé neurologické problémy. [8]

Přítomnost toxinů v těle může narušit produkci enzymů v játrech a rovněž i narušit celkovou funkci jater. [9]

Tyto příklady představují pouze malou část toxinů nacházejících se v prostředí a jejich možné dopady na zdraví člověka. Je v zájmu každého individuálně se vzdělávat v této oblasti a seznamovat se s hrozbami, které mohou mít vliv na dlouhodobé zdraví a kvalitu života.

Jak je možné bránit se?

V první řadě je třeba identifikovat hrozby a zdroje, z nichž se toxiny dostávají do organismu a následně tyto potraviny ze stravy vyřadit.
Ideální je vědět odkud potrava pochází, ať už jsou to rostlinné či živočišné produkty, a jakým způsobem bylo toto jídlo produkováno.

Pokud jde o velkochovy a masovou produkci zemědělských produktů, tak tam je předpoklad, že při výrobě byly použity pesticidy, herbicidy a antibiotika. Nejvhodnější produkty jsou produkty z organických farem a maso pocházející ze zvířat krmených trávou.

Rovněž průmyslově zpracované potraviny standardně obsahují různé chemikálie, ať už konzervanty nebo zvýrazňovače chuti, které mohou poškozovat zdraví. Nejlepší je konzumovat co nejvíce celých potravin a co nejméně zpracovaných. Týká se to i konzervovaných potravin.

Aby bylo tělo schopné správně fungovat a bránit se před negativními účinky toxinů, je potřeba podpořit jeho přirozenou funkci. Zejména funkci jater, ledvin a tlustého střeva.

Existují i různé detoxikační protokoly a přírodní produkty, které mohou pomoci při vylučování toxinů z organismu. Při zavádění těchto řešení je nutná konzultace s odborníkem a posouzení individuální
situace, aby se mohl zvolit vhodný detoxikační protokol.

Proč se nevyplácí být lhostejný, pokud jde o toxiny?

Technologický pokrok přináší kromě množství pozitiv i jistá negativa. Zvýšení ekonomické aktivity, zlepšování životní úrovně, zvyšování výrobních kapacit – z podstatné části se na těchto zlepšeních podílí průmysl a jeho výstupy. Avšak výstupy těchto činnosti zahrnují použití chemických látek, nebo chemické látky vznikající jako vedlejší produkt.

Není to pravidlem a nejsou dostupné přesné a spolehlivé statistiky, které by mohly určit, kolik pozornosti věnují jednotlivé průmysly bezpečnému zneškodnění nebezpečného odpadu. Ale je rozumné předpokládat, že zbavování se odpadu není pro společnost tou nejlukrativnější činností, která jim pomáhá dosahovat zisku.

Podobně není pravidlem, že společnosti, které pracují s potenciálně nebezpečnými chemikáliemi, jsou ekonomicky, nebo jinak motivované k tomu, aby financovali, nebo se jinak podíleli na vědeckém výzkumu, který pomůže vyhodnodiť bezpečnost těchto látek.

Co se týče probíhajícího výzkumu potenciálně nebezpečných látek, je možné, že pokud se vědecká zjištění dostanou k veřejnosti a dané látky se přestanou používat, tyto látky mohou proniknout do prostředí a následně do potravy, kterou lidé konzumují, a tím způsobit zdravotní potíže.

A pokud tyto látky do organismu proniknou a způsobí nějaké zdravotní problémy, je možné, že je lékař bude připisovat jiným příčinám. Problémem není nekompetentnost lékaře, ale to, že prostředí se znečišťuje rychleji, než dokáže lékařská komunita zkoumat dopady těchto chemikálií a přicházet s efektivními diagnostickými a terapeutickými nástroji.

Za takových podmínek je v osobním zájmu každého z nás, aby věnoval čas a energii zkoumání potenciálních hrozeb pro jeho organismus, zdraví a kvalitu života. Tyto hrozby jsou prakticky neviditelné a chronické problémy, které způsobují nejednoznačné a ne vždy snadno vystopovatelné k příčině.

Tento stav není důvodem k paranoie, ale impulsem pro iniciativu, která pomůže seznámit se s ekologickou toxicitou a možnostmi snižování jejích dopadů na zdraví.